Škola byla po staletí a je i v současnosti významnou součástí Plané nad Lužnicí. O počátcích školního vyučování se toho moc neví a písemné prameny mlčí. Ale je jisté, že škola existovala nejpozději v 17. století, kdy byla úzce svázána se zdejší farou.
Nejstarší známá budova plánské školy stála na místě nynějšího domu rodiny Voráčkovy a nejstarší zpráva o počtu dětí ve škole v Plané nad Lužnicí pochází ze školní Josefinské fasse z roku 1790. V tomto roce do ní chodilo 101 žáků, z čehož bylo 58 chlapců a 43 děvčat. O několik let později, v roce 1818, kdy byla Václavem Alexem založena Pamětní kniha plánské a košické školy, chodilo do zdejší školy 184 dětí, koncem století v roce 1889 zde bylo 260 žáků a v roce 1893 jejich počet přesáhl 300.

Nejstarší známá budova plánské školy stála na místě nynějšího domu rodiny Voráčkovy - jedná se o jediný snímek, který se zachoval.

První a druhá stavba školy
V roce 1830 bylo rozhodnuto postavit školu novou, která se nacházela na místě dnešní plánské školy. Tato škola měla dvě třídy, a to až do roku 1883, kdy byla rozšířena o další třídu. V roce 1896 se jednalo již o školu čtyřtřídní, kdy v jedné třídě bylo tehdy osmdesát i více dětí.

Obecná škola - snímek byl pořízen před rokem 1920.

Tato školní budova však po několika desetiletích přestala vyhovovat, a proto začala místní školní rada počátkem 30. let 20. století uvažovat o stavbě nové budovy. Prosazení tohoto návrhu ale nebylo vůbec jednoduché, někteří členové obecní rady to považovali za naprosto zbytečné. Nakonec se přesto podařilo stavbu nové školy prosadit a realizovat. Návrh na budovu vypracoval prof. arch. ing. Dr. Theodor Petřík a původně měla stát na pozemku tehdejšího starosty obce pana Hnojny. Tento návrh byl sice školským úřadem v Táboře schválen, ale nakonec vše ztroskotalo na ceně. Nezbývalo nic jiného než zvolit další, jednodušší a levnější variantu, postavit novou školu na místě, kde stojí již škola stávající. I když stavba trvala necelý rok, přesto slavnostní otevření školní budovy, které se uskutečnilo 28. října 1939, zastihlo Planou již v období 2. světové války.
Nová školní budova byla na tehdejší dobu velmi moderní, měla dvanáct učeben, kreslírnu, dílnu, tělocvičnu, školní kuchyni a čtyři kabinety. To, že zde byl zřízen poměrně velký počet učeben, vedlo i k tomu, že 1. října 1939 se plánská škola změnila na školu obecnou a měšťanskou, což mělo pro plánské děti velký význam, protože až doposud musely do měšťanské školy dojíždět do Tábora. Bohužel v těchto letech si děti školy moc neužily, jelikož ji velmi brzy obsadili pro vojenské účely němečtí vojáci a později v ní byla německá mládež – Hitlerjugend. Plánské děti se v té době musely učit v náhradních místnostech v různých částech obce. Tak například 3. třída byla v hostinci u Votočků, 4. třída v Hotelu u Lužnice, 2. a 3. měšťanka byla v Belladově vile a 1. třída ve vile u Bartoňů, kde byla také sborovna. Tělocvična tehdy nebyla, proto děti místo cvičení chodily na procházky po okolí.

Škola v období 2. světové války.

Období po 2. světové válce
Po válce se samozřejmě děti opět do své školy vrátily, avšak ta, byť ve své době byla považována za velmi moderní školní budovu, přestala časem vyhovovat. Nejprve byla proto zřízena v roce 1979 nová tělocvična a později bylo rozhodnuto vybudovat v návaznosti na starou školu nový osmitřídní školní pavilon se čtyřmi třídami pro školní družinu. Vedle původní budovy tak do roku 1984 vyrostla nová budova, která vhodně doplnila celý školní areál a byla určena žákům prvního stupně základní školy.

Škola v 50. letech.

Současnost
Po roce 1989 dochází k postupnému nárůstu počtu žáků až na současných 470 a také nutnému rozšiřování prostor pro výuku. V roce 2008 byla dokončena nástavba nad šatnami se třemi moderními třídami 1. stupně. Od roku 2017 slouží na nábřeží Lužnice
žákům k výuce a relaxaci venkovní učebna. Zatím nejnovějšími investicemi města při modernizaci školy bylo vybudování odborné učebny ICT a přírodovědných laboratoří v půdních prostorách školy a moderní sportoviště ve školním dvoře.

Zdroj textu a fotografií:
Vysloužilová, Markéta. Planá nad Lužnicí. Praha: MAROLI, 2004. ISBN 80-86453-18-9